Komunikace se zvířaty
11 min. čtení

Komunikace se zvířaty

Jistě vás někdy napadla otázka, jak spolu zvířata komunikují a jestli je možné naučit se jejich řeč. Zvířata komunikují trochu jiným způsobem, než my lidé. Kromě toho, že se dorozumívají všemi svými smysly, komunikují i prostřednictvím svého energetického těla telepaticky. 

Telepatickou komunikaci jste v životě už určitě zažili s někým, s kým máte blízký vztah. V praxi to vypadá třeba tak, že zazvoní telefon a vy víte, kdo volá. Nebo si s někým voláte navzájem ve stejnou dobu a ani jeden se nemůžete dovolat. Moje máma se mě nedávno ptala, jestlipak uhádnu, koho to dneska potkala v metru. A já jí odpověděla, že mou učitelku ze ZŠ. Koukala na mě udiveně, jak to vím, přitom mi tu informaci řekla sama telepaticky už při položení své otázky. Ale zpět ke komunikaci se zvířaty.

Komunikace se zvířaty v praxi 

Komunikace se zvířaty vypadá tak, že si s vámi zvíře povídá přenosem myšlenek, slov, obrázků, barev, chutí a pocitů…Toho se dá využít, když se vám zvíře ztratí a vy ho nemůžete najít nebo v případě, že zvíře něco trápí a vy nemůžete přijít na to, co je příčinou. Můžete tak zároveň napravit i jeho nežádoucí chování, kdy mu řeknete, jak si přejete, aby se choval místo toho, nebo mu můžete na dálku říci, že dnes přijdete domů později (hlavně u koček, protože ty pozdní příchody opravdu nesnáší).
Všimli jste si někdy, jak si děti rozumí se zvířaty? Je to tím, že děti ještě nemají zanesené komunikační kanály jako my, dospělí, a zvířata s nimi tím pádem mnohem lépe a přirozeněji mluví. Ale dokážete to i jako dospělí, chce to jen trénink a víru. Tak se pojďme podívat na to, jak se zvířaty tedy mluvit…

Postup komunikace se zvířaty krok za krokem

  1. Pokud zvíře, se kterým komunikujete, neznáte, je potřeba, abyste měli jeho fotku a znali jeho jméno a místo, kde žije.
  2. Je dobré, když si již před spojením se zvířetem napíšete otázky, které na něj máte, a připravíte si blok a tužku, abyste si mohli psát všechny odpovědi, které k vám od zvířete přijdou. Odpovědi totiž chodí rychle a mohli byste je v zápalu komunikace se zvířetem zapomenout.
  3. Pro komunikaci se zvířetem je třeba si najít klidné místo. Může být u vás doma nebo někde v přírodě, kde se cítíte dobře a v bezpečí.
  4. Každou komunikaci se zvířaty byste měli začít meditací, která vás zklidní. Pokud meditaci obvykle neprovádíte a nemáte s ní zkušenosti, pak se jen pohodlně usaďte, můžete si opřít záda, ta musí být vždy rovná. V těle byste neměli cítit žádný tlak, pnutí nebo jiný nepříjemný pocit. Jen tak se budete moci plně soustředit na komunikaci se zvířetem. Soustřeďte se v tuto chvíli pouze na svůj dech, prodýchávejte hlavně oblast okolo srdce, tedy svou srdeční čakru. Můžete si představit, že nadechujete světlo, a to světlo míří právě k vašemu srdci.
    Čím častěji toto cvičení budete provádět, tím lépe se vám se zvířaty bude mluvit. Tuto meditaci můžete později provádět například i při cestě mhd nebo kdekoliv při čekání. Jde jen o to soustředit se pouze na svůj dech a na světlo okolo srdce. Meditace může trvat i jen několik minut, cílem je vaše celkové zklidnění.
  5. Na to, abyste se zvířaty mohli komunikovat, je potřeba, abyste se naladili na pocit lásky k nim. Zvíře s vámi nebude mluvit, pokud ho předem odsoudíte za jeho chování, vzhled, pach atd. nebo pokud ho budete třeba litovat. Zvířata nesnáší lítost! Zvířata nikdy nelitují sama sebe a nesnáší, když jim to děláme my. Berou situace takové, jaké jsou, netrápí se jako my tím, co bylo, bude. Jsou tady a teď. Když je něco bolí, trpí jako my, ale nelitují sebe ani svého rozhodnutí, které jim zranění přivodilo. K tomu, abyste se zvířaty mohli komunikovat, je tedy potřeba naladit se na bezpodmínečnou lásku k nim. Přesně tak, jak to dělají maminky se svými dětmi, milují je i přesto, že jejich dítko zrovna v noci nespí nebo zlobí. Zvířata komunikují právě kanálem této bezpodmínečné lásky. To je další důvod, proč před komunikací pracujeme právě se srdeční čakrou a prodýcháváme ji. Pokud komunikujete s pro vás neznámým zvířetem a pocit lásky k němu vám nejde navodit, představte si někoho, koho opravdu milujete, až to budete cítit, vyšlete to, co cítíte, zvířeti, se kterým chcete navázat spojení. Můžete jen pomyslně vyslat tento pocit lásky nebo si představit světlo nebo duhu spojující vaše a srdce zvířete. Svou mysl mezitím udržujte stále klidnou a prázdnou.
  6. Zvíře pozdravte a požádejte ho o svolení ke komunikaci (můžete nahlas nebo v duchu). Pokud vám zvíře svolení dá, zeptejte se ho na svou otázku. Vždy pokládejte otázky otevřené, nikdy ne zavřené (s odpovědí pouze ano/ne). Otázku zvířeti můžete poslat v pomyslné bublině směřující k jeho hlavě, kde bublina praskne, nebo si ji jen položte v duchu a čekejte na odpověď od zvířete. Někomu představa bubliny pomáhá, někoho, jak třeba mě, bublina spíš rozptyluje. Časem zjistíte, co sedí a funguje vám.
  7. Odpověď vám může přijít na mysl různými způsoby, a to ještě dříve, než otázku dořeknete nebo než vám celá projde hlavou. Zachytávejte vše – jednotlivá slova, obrazy, pocity, chutě a prostě vše, co vám od zvířete přijde. Pokud se zvířete ptáte na jeho zdravotní stav a jeho něco bolí, můžete bolest cítit na tom samém místě, kde ho cítí zvíře. Při komunikaci s některými zvířaty se na chvíli můžete stát jimi, můžete být doslova v jejich kůži a cítit se jako oni.
  8. Se zvířetem vždy mluvte pozitivně. Neříkejte mu tedy, co nechcete, aby dělalo, ale naopak co si přejete, aby dělalo.
  9. Neptejte se zvířete na otázky začínající „proč“, ptejte se na příčinu, důvod daného konání a pocity, které zvíře při dané činnosti cítí.
  10. Pozor na vnitřního kritika, kterého máme všichni v sobě a který nám do komunikace se zvířetem zpravidla začne mluvit. Začne říkat, že zprávy, které vám od zvířete přišly, jsou hloupost, začne vše analyzovat a pitvat, tím naruší vaši důvěru v sebe a v pravdivost komunikace se zvířetem. Naučte se svého kritika natvrdo neodsouvat do pozadí, snažte se s ním zprvu domluvit. Každým jeho odsunutím na druhou kolej totiž váš kritik sílí…Můžete mu říct, že ho budete poslouchat později, až toto vyřídíte, on se většinou pak už sám od sebe nepřipomene…
  11. Po ukončení komunikace zvířeti poděkujte za to, že s vámi mluvilo.
  12. Nezapomeňte se od zvířete odpojit. Odpojení od zvířete můžete provést vytřepáním těla tak, že třepete rukama, nohama, můžete si taky zadupat. Další možností je představa světelného deště, který omývá vaše tělo, či fialového ohně.
  13. Pamatujte, že vše je o tréninku. Ze začátku vám komunikace se zvířaty možná nepůjde, ale pokud budete vytrvalí a trpěliví, věřte tomu, že to zvládnete. Trénovat je vždy lepší s vám neznámými zvířaty, kdy si můžete zároveň ověřit pravdivost odpovědí, které vám přišly. Pro začátečníky není jednoduchá komunikace s vlastními zvířaty proto, že bývají do vztahu se zvířetem příliš zainteresováni a zahlceni určitým pocitem spojeným se svým zvířetem (obavy o jeho zdraví, psychickou pohodu atd.). S trochou tréninku však je možné mluvit i s vlastními zvířaty.
  14. Pamatujte, že zvíře má své komunikační kanály vždy otevřené, dokonce i když spí. Ovšem může se stát, že s vámi komunikovat z nějakého z nějakého důvodu nechce. Na zvíře nikdy netlačte, respektujte ho. Bez respektu a lásky to nejde. No a pak je zde druhý extrém, kdy zvířata, když zjistí, že jim konečně někdo rozumí, začnou být prakticky k nezastavení. To už je pak na vás, jak jejich brebentění udržíte v určitých mezích…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *