Obsah článku:

• Taxonomické zařazení
• Druhy ježků
• Popis ježka bělobřichého
• Jak manipulovat s ježkem
• Chov ježka bělobřichého
• Jednoho nebo více ježků?
• Krmení ježků
• Odchov mláďat ježka bělobřichého
• Nemoci ježka bělobřichého
• Ježci žijící u nás a jejich ochrana
• Poradna chovu ježků

---

Taxonomické zařazení

Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hmyzožravci (Eulipotyphla)
Čeleď: ježkovití (Erinaceidae)
Podčeleď: ježkové (Erinaceinae)
Rod: ježek (Atelerix)

Druhy ježků

Ježků jako mazlíčků se chová několik druhů. Neznámější je ježek bělobřichý (Atelerix albiventris). Dalším druhem ježka, kterého je možné chovat doma, je ježek alžírský (Atelerix algirus). Křížením těchto dvou druhů vznikl africký trpasličí (pygmy) ježek. Chov těchto druhů ježků je prakticky stejný. Ve volné přírodě se tyto druhy dožívají okolo 3,5 roku, v dobré domácí péči až 6 let. Ježek trpasličí není nikde v přírodě zastoupen, nikdy ho do přírody nevypouštějte, nepřežil by!

Popis ježka bělobřichého

Ježek má poměrně ostré zuby, ale při rozčílení je nepoužívá a spokojí se s pasivní obranou klubíčka. Pro ježka jsou velice důležité okružní svaly, které mu umožňují se stočit, což plní jeho ochrannou funkci. Při pocitu ohrožení ježek své bodliny zpevní a naježí. Snaží se všechny odradit také hlasitým funěním připomínajícím startování motorky. Nedupe! V nejhorším případě „nadskakuje“ se záměrem nepřítele popíchat. Při nervozitě se ježkovi na čele vytvoří tzv. brázda (rýha), kůže se přetáhne přes oči.
Uprostřed hlavy má holý pruh bez bodlin. Další zvláštností je bradavička na spodní čelisti, ze které obvykle vyrůstá pár delších chloupků, někteří ježci ji mají, někteří ne.
Ježkovy oči jsou malé a zapadlé, vypadají jako korálky. Plní poměrně malou funkci. Ježek má omezené vidění, má potíže s vnímáním hloubky. Na druhou stranu ježkovy uši jsou velké a výborně slyší – až v ultrazvukovém rozsahu. Taktéž má výborný čich. Ježek má 36-44 zubů (v horní čelisti může mít o dva třenové zuby a dvě stoličky více či méně). První pár řezáků je o něco větší než ostatní a tyto zuby vyčnívají dopředu. Mezi nimi má mezeru tzv. diastemu, díky které se mu lépe loví hmyz, který na řezáky napichuje. Mláďata mají mléčné zuby.

Zubní vzorec ježka
Horní čelist 3 1 3 3
Dolní čelist 2 1 2 3

Ježek má 4 prsty na zadních a 5 prstů na předních nohou. Drápky se musí zastřihávat speciálními nůžtičkami, jinak přerostou. Nůžky na drápky seženete např. tady. Pokud se bojíte stříhání drápků, určitě vám pomůže tento článek.
Ježčí bodliny jsou ve skutečnosti velmi lehké a při případném pádu slouží jako tlumiče. Ježek jich má průměrně 5000-7000 a tvoří 35 % jeho váhy. Na obou koncích jsou zúžené. Vypadnuté bodliny jsou v průběhu celého života nahrazovány novými. Bodliny ježek o své vůli nemůže vystřelovat. Za život bodliny několikrát vymění. Při tomto procesu jsou ježci většinou nervózní a nevrlí, a to i jako dospělí. Nemají pachové žlázy, nemají ani výrazněji zapáchající moč (malé množství amoniaku). Síla moči není ani závislá na pohlaví.
Co je na ježcích zajímavé, je jejich seznamování se s cizími pachy. Ježek začne pěnit, slintat a jazykem se hází slinu na bodliny. Kdo o tomto neví, většinou se vyleká, že má ježek nějaký záchvat. Ježek u toho dělá nejrůznější kreace, kterými člověka dokáže opravdu rozesmát.
Existuje mnoho barevných variant ježků. V USA v současné chvíli chovatelé rozlišují 92 různých barevných mutací (liší se barvou bodlin, masky a očí). V naší republice jsou bohužel velmi rozšířeni albíni.

Velikosti ježků

1. Mini linie – váha v dospělosti okolo  300 g. V USA, odkud chov pygmy ježka přišel, prý velmi oblíbené linie, Angličané však rozmnožování takto malých zvířat nedoporučují. Pokud je samička extrémně malá, s největší pravděpodobností bude mít těžký průběh porodu a každý vrh, zvláště početnější, ji velmi vyčerpá. Pokud je připuštěna větším samcem, než je ona sama, je těžký porod téměř jistotou.
2. Medium linie – ježci váhy cca 350-500 g. V této váhové kategorii se pohybuje většina u nás chovaných ježků.
3. Jumbo linie – váha cca od 500 g výše.

Občas je mini linie ježků zaměňována s neduživým či nemocným ježkem. Naopak jumbo linie s obézním.

Jak manipulovat s ježkem

Rada pro ty, kdo nevědí, jak chytit ježka holýma rukama a nepopíchat se, pokud je netýkavka. Ježka bereme současně do obou rukou ze stran. Dlaně mu opatrně vsuňte pod bříško, kde má jemný kožíšek a oběma palci jej seshora opatrně přidržujte. Fučákovi je dobré dát do boxu nějaký kus látky, ze kterého bude cítit vaši vůni a bude si tak na vás nenásilně zvykat.

Chov ježka bělobřichého

Ježci jsou citliví na průvan, neměli byste je tedy chovat v kleci, ale v plastovém boxu, který by měl být na místě, kde nefouká. Rozhodně ne na podlaze, pod oknem nebo přímo u topení. Protože jsou ježci v noci velice aktivní, neumisťujte box do místnosti, kde spíte, nevyspíte se. Ani kuchyň není pro ježka vhodná kvůli výparům při vaření. Důležité je hlídat teplotu v místnosti, která se musí pohybovat od 22 do 26°C. Nesmí klesnout pod 20°C. V případě, že nemáte doma dostatečnou teplotu, můžete pod ubikaci umístit vyhřívací podložku. Dobré jsou třeba topné folie a pásy Ultratherm. Žárovky obecně doporučovány nejsou. Jediná vhodná žárovka pro ježky je Infrared, nepálí, ale hřeje. Dobré jsou taky vyhřívací podložky Snuggle Safe. Výhodou je, že nepotřebují přívodní elektrické kabely, stačí ji nahřát přímo v mikrovlnce. Já používám jak tuto podložku, tak i tu do zásuvky. Ježek bělobřichý při nízkých teplotách sice nehibernuje, ale v chladu se v noci přestává budit, nepřijímá potravu a po totálním vyčerpání organismu umírá, takže teplo je pro něj stěžejní.

Box pro jednoho ježka by měl mít rozměry aspoň 90 × 45 × 40 cm. Jako podestýlka se nejlépe osvědčily hrubé hobliny nebo Asan. Až ho však budete ježečkovi kupovat, vyberte Asan Cat, ne Asan Pet, protože ten obsahuje výtažky z aloe vera, na které se v minulosti již objevily u ježků alergie. Ježci přes den spí a rádi se přitom zavrtávají do podestýlky či  schovávají do domečku. Domeček v boxu tedy patří k základnímu vybavení. Můžete ježkům také dopřát látkový vak, do kterého si zalezou, avšak pozor. Ježci látku často koušou. Stalo se mi, že se do roztrhané látky ježkovi jednou zamotal drápek, podruhé se ježek do látky zamotal celý, a to tak, že nemohl sám vylézt a musela jsem ho z ní vystříhat. Ježci jsou přes noc velice aktivní, a tak bychom jim k tomu měli vybavení boxu přizpůsobit. Box můžeme vybavit různými prolézačkami a hračkami. Ježci také milují talíře či kolečka na běhání. Kolečko by však mělo být bez dírek a drátů, aby se do nich ježkovi nezasekávaly drápky.
Je dobré občas ježka nechat proběhnout po místnosti pod dohledem, nedoporučuji venčit ježka venku, protože může chytit různé parazity a vy potom budete mít plné ruce práce se jich zbavit.
Ježka nikdy nekoupejte ve vodě! Veselá videa ze sociálních sítí s plovoucím ježkem jsou pro něj ve skutečnosti trápením. Jestli ježkovi chcete dopřát koupání, tak jedině v písku pro činčily!

Jednoho nebo více ježků?

Ježci jsou samotáři, takže se nedoporučuje chovat je dohromady, každý musí mít svůj box. Někteří chovatelé mají dobré zkušenosti s chovem samic společně. Pokud je nutné samice umístit do jednoho boxu, vyberte k sobě takové, které mají mírnou povahu a dohlédněte na to, aby každá z nich měla dostatečný příjem potravy. Někdy se totiž stane, že jedna samice obsadí misku s krmením a nepustí k ní ostatní, pak jedna tloustne a další hubnou. Občas se také stává, že samičky, které spolu bydlely dosud v harmonii, se začnou prát. Musíte být proto neustále připraveni na jejich případné rozdělení. Nikdy spolu nechovejte březí a kojící samice. Samečci spolu nesmí být v žádném případě, byly by nepříjemné boje.

Krmení ježků

Ježek je hmyzožravec, žere moučné červy, zophobase, může žrát i kobylky, šváby a cvrčky, pokud na ně však není odmala zvyklý, asi s nimi u něj nepochodíte. Takoví cvrčci a švábi jsou však tím nejvhodnějším hmyzem, oproti moučným červům, kteří mají nevyvážený poměr mezi vápníkem a forforem a jsou velmi tuční, což zatěžuje ježkům játra. V žádném případě se nedoporučuje podávat ježkům volně žijící hmyz, obsahuje hodně parazitů a může ježkovi způsobit např. plicní červivost. Červíky je lepší dávat do keramické misky se zahnutými okraji, aby nevylezli.
Kromě kupovaného hmyzu se ježkům dávají i malé granule pro koťata nebo kočky. Nejvíce ježkům chutnají značky Josera a Royal Canin. Mladým ježkům se doporučuje dávat výživnější granule pro nejmenší koťátka. Krmnou dávku můžete ježkům obměnit podáním kvalitní masové kapsičky nebo paštiky pro kočky či koťata. Některým ježkům to ale nechutná.
Vhodné je stravu ježkovi občas doplnit o rajčata, saláty, hrách, meloun, jablko, hrušku nebo banán. Ježkům můžete i vařit, a to drůbeží maso s rýží, těstovinami, zeleninou (mrkev, petržel, hrách), vajíčkem, ovesnými vločkami atd. Ne každý ježek to však ocení. Vepřové maso není pro ježky vhodné. Pamatujte, že na co si jako malý zvykne, to pak žere celý život a změny většinou neuvítá.
Ježci nesmí být krmeni ořechy, avokádem, cibulí, česnekem, syrovou mrkví a celerem, zelím, hrozny i rozinkami, citrusovými plody, sušeným ovocem, čokoládou, cukrovinkami, syrovým masem a vajíčkem a konzervovanými či jinak upravovanými potravinami (smažené, párky, solené…) a mlékem. 
Jednou za měsíc byste měli ježkovi doplnit i vápník, u mladých ježků jednou týdně. V chovatelských potřebách seženete bez problémů sypký vápník pro plazy, kterým jemně poprášíte červíky. Můžete zkusit i sépiovou kost, kterou můžete nastrouhat na potravu. Pozor, je hodně slaná a může ježkům zatěžovat ledviny, takže opatrně s ní. Nezapomeňte také na vodu, tu však ježkům podávejte v misce, ne v napáječce. Ježci si o napáječku často lámou zoubky.
Jako doplněk stravy můžete použít pastu Calo-Pet. Je to dietetická, vitamínová, vysoce kalorická pasta s nenasycenými mastnými kyselinami Omega-3 a Omega-6, aminokyselinou, vitamíny a stopovými prvky.

Odchov mláďat ježka bělobřichého

Samice se prvně připouští mezi 6. a 12.měsícem s váhou minimálně 300g (nejlépe však 350g) a měla by mít maximálně dva vrhy do roka. Rozestupy mezi vrhy musí být alespoň půl roku. Schopnost samice mít mláďata přetrvává do jejích tří let. Březost ježka je dlouhá 35-39 dní a rodí se v průměru 2-4 mláďata. Mláďata ježků jsou altriciální – rodí se nevyvinutá, slepá a holá a jsou plně závislá na péči matky. Bodlinky se začnou objevovat pár hodin po porodu a jsou zpravidla bílé. Okolo 10.dne začíná růst první srst a začíná se rýsovat maska. Oči mláďata začínají otevírat mezi 18. a 24.dnem. Mláďata se odstavují od samice v 5-6 týdnech, předčasně odstavená mláďata jsou často nemocná a brzy umírají. Do 2 měsíců se pak musí mladé samice oddělit od samců, mohlo by totiž dojít k nechtěnému připuštění. Samice od samce rozpoznáte podle obrázků níže. Zbarvení ježků se mění až do 5.měsíce, a tak pro vás může být jejich výsledné zbarvení překvapením.

Páření ježků bělobřichých

Množit ježky doporučuji pouze zkušeným chovatelům. Vždy mohou nastat komplikace, se kterými je třeba počítat. Začátečníka mohou zaskočit a může tak udělat fatální chybu. Pokud se tedy rozhodnete pro páření ježků, vybereme nepříbuzný a zdravý pár s klidnou povahou. Samičku umísťujete vždy k samci. Ohlídejte, zda se neperou, protože by mohlo dojít ke zranění. Při námluvách jsou ježci značně hluční, nelekněte se hlasitého kvičení. Z boxu je třeba odstranit veškeré úkryty. Někteří chovatelé nechávají páreček spolu několik dní (cca týden). Delší páření než 10 dnů se nedoporučuje. Jiní volí odlišný způsob, ježky nechají spolu aspoň 48 hodin, poté ježky oddělí a za několik dnů odpočinku dají pár opět na minimální dobu 48 hodin k sobě.

Březost ježka bělobřichého

To, zda je samička březí, se poznává těžko. Někdy s tím má problémy i zkušený chovatel. Většinou se to pozná podle váhového přírůstku samice, ale ani velký váhový přírůstek (přes 100 g) není 100% ukazatelem březosti. Obecně se uvádí, že samička musí přibrat minimálně 50 g, ale většinou jsou váhové přírůstky mnohem větší, a to až rekordních 270 g. Průměrný přírůstek je asi 120-160 g. Dalším ukazatelem březosti samice je změna chování – začne přijímat více potravy (i jiné druhy krmení) a vody. Bříško je spíše tvrdší a větší do stran. Zvětší se jí bradavky. Po připuštění se k samici proto raději chovejte tak, jako by březí byla. Abyste měli jistotu, že samička není březí, je doporučováno čekat minimálně 40 dnů od posledního dne, kdy byla se samcem. Dle zkušeností se doporučuje spíše 50 dnů.

Porod ježka bělobřichého

Asi 3-5 dnů před plánovaným porodem samičce vyčistěte box, abyste ji příliš nestresovali. To samé se týká i doby po porodu (14 dnů až 3 týdny). Po tuto dobu pouze čistěte jen místo, kam chodí samička čůrat, bobečky vysbírejte. Snažte se být maximálně nenápadní a tiší. Před porodem si samice staví hnízdo, hodně polehává nebo naopak zběsile běhá, může začít hubnout, méně žere.
Když se narodí mláďátka, je slyšet slabé pískání. Stává se, že se miminka rodí značně rozdílných velikostí (tělesných ale i vývojových). Je to možná způsobeno tím, že samička díky tomu, že má dvourohou dělohu, zabřezne vícekrát, mláďata jsou tak různě vyvinutá, porod však proběhne v jednom termínu. Nedoporučuje se nakukovat do hnízda a kontrolovat mláďata. Některé samice to opravdu nemají rády a mohla by tak mláďata odmítnout nebo sežrat. Pokud některé mládě najdete mimo hnízdo, můžete ho opatrně přemístit do domečku, ale opět raději na něj nesahejte, aby samička necítila vaši vůni. Mládě prostě naberte například na lžičku a dejte zpět do hnízda. Tento postup však také důkladně zvažte a vyčkejte, zda sama samička nesjedná včas nápravu. Brát mláďátka do ruky se doporučuje až po dvou týdnech, ale i tady záleží na chování samičky a vašich chovatelských zkušenostech.
Po porodu je třeba samici dodávat do krmení vápník i vitamín D, který pomáhá při jeho ukládání do kostí. Též je potřeba hořčík.

Odmítnutí mláďat samicí

V případě vážných problémů je možné osiřelá mláďata podsunout jiné kojící samici. Velmi často jsou přijata, ale krok je to samozřejmě riskantní. Můžete totiž přijít o oba dva vrhy. Mláďata by měla být přibližně stejně stará a počet mláďat odpovídat možnostem samičky. Tento zásah se však doporučuje až u více zkušených chovatelů.

Dokrmování mláďat ježků

Ruční krmení mláďat je věc velmi náročná a nejistým výsledkem. Záchrana mláděte je často přirovnávána k zázraku, mnoho mláďat nepřežije. V žádném případě nedoporučuji ručně krmit ježky s vidinou, že mláďata budou více ochočená či přítulná, to u ježka neplatí.
Na dokrmování ježků použijte náhražku kočičího mléka („sunar“ Royal Canin Cat Babycat Milk) či kozí mléko. Je možné je i kombinovat. Všeobecně se takové mléko doporučuje mírně naředit heřmánkovým pro lepší trávení. Mohou se přidat i dětské kapky typu Sab Simplex nebo Espumisan proti nadýmání nebo fenyklový čaj, popř. Lactacid či Acidophil na trávení. Hlavně se tedy snažte, aby ježeček nepřijímal s jídlem zbytečně vzduch. Mléko musí být vlažné a vždy čerstvé. Ke krmení je nejlepší používat malou 1 ml injekční stříkačku bez jehly, pipetu nebo kapátko.
Hladová ježčí mláďata pískají. Mláďata mohou mít rozdílnou potřebu potravy. Ze začátku krmte minimálně po 2 hodinách, spíše častěji. Později čas můžete mírně prodloužit na 3 hodiny. U větších mláďat i na 4 hodiny. Hrubým odhadem je na jedno krmení doporučováno takové množství mléka, aby mělo mládě v ústech alespoň 2-3 dávky s několika kapkami mléka. U starších mláďat můžete počítat, že by mělo přijmout ve stravě 25 % ze své váhy, rozdělených do 8 dávek po 3 hodinách. Nakrmené mládě poznáte podle bílé bouličky na břiše (žaludek naplněný mlékem). Překrmené mládě intenzivně škytá.
Protože samičky lízají mláďatům po krmení bříška, musíte trávicí trakt aktivovat ručně. Od brady ke konečníku opatrně přejíždějte vatičkou (velmi jemnou, popř. namočenou v dětském oleji, aby lépe klouzala a mládě neporanila), a to 20-30× po každém krmení. Bříško nesmí být zčernalé, ani tvrdé.
Ve 3 týdnech, kdy ježkům začínají růst zuby, začněte pomalu přidávat i namočené granulky (lze je rozdrtit na menší kousky nebo namáčet do teplé vody) mezi ručním krmením. Podávejte je na nízkém víčku, aby je byla mláďata schopna sníst. Suché granulky ponechávejte neustále k dispozici. Postupně mláďata odstavujte od mléka a nabízejte pestřejší stravu. V 5-6 týdnech by měla být mláďata schopna přijímat i suchou potravu pro dospělého ježka.

Nemoci ježka bělobřichého

Ježci bývají nejvíc náchylní na svrab a jiné parazity. I když máte ježka jen doma na podestýlce, nechodí ven a nepřijde do styku s jinými zvířaty, je třeba ho aspoň jednou za půl roku nechat odčervit. Podestýlka, ale i červi, které ježek žere, mohou obsahovat různé parazity.
Jak poznáte ježka se svrabem? Nevylézá z domečku, nežere nebo jen velmi málo, drbe se, výrazně pouští bodlinky a je pořád nafučený. Mohou se mu na čumáčku a tlapkách objevit stroupky, případě i krev, pokud si je rozškrábe, protože ho to velmi svědí. Na těle ježka můžete pozorovat malé šupinky, nejedná se ani o prach, ani o kousky podestýlky, ale o velké nánosy svrabu. S takovým zvířetem utíkejte k veterináři. Vhodná vakcína pro ježečky je 6% Stronghold, aplikuje se jedna kapka pro ježky do 400g a dvě kapky pro ježky nad 400g tam, kde si ježek kapky neolíže, takže mezi ouška nebo lopatky. Stronghold může podat i březím a kojícím samičkám, taktéž mláďatům nad 100 g.
Někteří veterináři při velkém zásahu parazity ježkovi látku píchají, jiní to nedoporučují. Oba druhy aplikace se opakují 3× za sebou po 14 dnech, preventivně však stačí jen jedna aplikace. Po odčervení je třeba vždy kompletně vyčistit ježkovu ubikaci, vymýt, vydesinfikovat box, hračky a misky. Dřevěné hračky a domečky vyhodit nebo vydesinfikovat a nechat vymrznout. Látkové domečky buď vyprat na vysokou teplotu nebo vyhodit.
Pozor, uvádí se, že odčervovací vakcíny obsahující účinnou látku Ivermectin (přípravek Ivomec nebo Biomec) jsou pro ježky toxické. Při konzultaci s veterináři mi bylo objasněno, že samotná účinná látka není problém, jde spíš o to, že ježek může mít parazity i na plicích a tím, že se látkou vyvolá masivní smrt těchto jedinců, se ježkovi mohou zneprůchodnit dýchací cesty, a z toho důvodu ježek umírá.
Co se ale nedoporučuje, je antiparazitikum Frontline s účinnou látkou Fipronil, ta je pro drobná zvířata toxická.

Další časté zdravotní problémy ježků

1. Hibernace – ježek je malátný, motá se, třese a nemůže se pohybovat, má studené nohy a břicho. Tento stav může vést k ježkově smrti. Ježka je třeba okamžitě zahřát a rozpohybovat. Je taky nutné teplotu ještě o pár stupňů zvýšit.
2. Přehřátí nastane, když je teplota v ubikaci dlouhodobě větší než 28°C. Ježek pak může být méně aktivní, otupělý, nechce si hrát a chovat se. Přestane žrát. V takovém případě okamžitě snižte teplotu na 20-22°C. V letním období můžete vyzkoušet přes box přehodit vlhký ručník.
3. Stres – stresovaný a rozzlobený ježek se nejen stočí do klubíčka, ale také třeba uteče do úkrytu. Stres ježkům způsobuje i průjem a zvracení. Často během jízdy autem a po ní, při přechodu do nového domova.
4. Šupinatá kůže může znamenat, že má ježek suchou kůži. Na ježka můžete použít panenský olivový olej či dětský neparfemovaný olej.
5. Potrhané uši – měli byste jít k veterináři, který určí, co je příčinou. Velmi často jsou to roztoči nebo plísňové infekce. V tomto případě bude muset veterinář předepsat ježkovi adekvátní léčbu, která zastaví onemocnění a pomůže potrhané uši zahojit. Často stačí pouhá mast. Někdy je onemocnění uší spojeno i s výtokem z nich.
6. Strupovitost – jedná se o zanícení chlupových folikulů v důsledku dráždění kůže při „přebodlinkování“, které si zvíře škrábáním následně roznáší po celém těle. Projevuje se zprvu bouličkami na kůži, které posléze zarudnou a přemění se v uhříky, které praskají a zasychají ve stroupky. Většinou se strupovitost vyhojí sama do týdne, v případě většího zasažení je třeba léčba antibiotiky. Tato nemoc postihuje téměř výhradně mláďata mezi 6-8 týdny věku.
7. Nemocné oči – léčba očí náleží do rukou odborníka, ten předepíše kapky či mast. Může se jednat o zánět spojivek s hnisavým výtokem, vystouplou spojivku, šedý zákal, poraněnou rohovku, zánět či nádor za okem, ektropium… Vážnější oční vady vždy přenechte specialistům. U ježků taktéž poměrně často řešíme mechanické poranění očí (rohovky) od bodlin. Jsou to celkem vážné úrazy, ježek může přijít nejen o zrak, ale i o celé oko. Toto se často stává u mláďat či ježků, kteří jsou chováni společně a spí v jednom domečku. Poranění oka je velmi bolestivé, použijeme taktéž léky na tlumení bolesti např. Loxicom. Některé vady oka jsou pouze estetického rázu a léčbu nepotřebují.
8. Rýma, nachlazení, zánět horních cest dýchacích, zápal plic – závažnost těchto onemocnění záleží na posouzení odborníkem. Léčí se od podpůrných vitamínů, přírodních prostředků a zvýšené teploty v místnosti, až po antibiotika.
9. Průjem – může se jednat o banalitu ze stresu, ale taktéž o vážnější zažívací potíže způsobené stravou, nebo infekcí. Pokud průjem do 24 hodin neustoupí, ježka převezte k veterináři na potřebné vyšetření. Velmi rychle by totiž mohlo dojít k jeho dehydrataci.
10. Zuby mohou být věkem čím dál víc zbroušené od tvrdé stravy – kočičích granulí. Taktéž může dojít k mechanickému ulomení či vylomení zubu z kovové napáječky. Můžeme se setkat se zubním kazem, zubním kamenem či zánětem dásní (paradontitida), kterým trpí až 70 % ježků. Zubní kámen lze odstranit ultrazvukem. V závažných případech se zuby trhají. Ideální je zuby ježkovi pravidelně čistit kartáčkem s pastou pro kočky a aspoň 2× za rok je nechat prohlédnout u veterináře.
11. Spondylóza – srůstání obratlů vlivem jejich zkostnatění.
12. Cysty na vaječnících už okolo 2. roku věku, je lepší nechat je preventivně vykastrovat.
13. Civilizační choroby se nevyhnuly ani ježkovi, může onemocnět rakovinou, na kterou poměrně velká část ježků umírá. Evidována je u ježků i cukrovka. Nově se objevily také kožní alergie.
14. Poranění končetin/úrazy – pouze drobná poranění (oděrky) je možné léčit doma. Ve vážnějších případech je třeba veterina. Pro potvrzení zlomeniny je proveden rentgen. Bohužel i zlomeniny někdy končí amputací končetiny.
15. WHS (Wobbly Hedgehog Syndrome – Syndrom chvějícího se ježka) – ježek se třese, kymácí se, ačkoliv se snaží stát na místě. Postupně úplně ztratí kontrolu nad svými svaly, onemocnění postupuje od zadní části těla k přední. V současnosti není na WHS známý žádný lék, lze jen tlumit příznaky. Toto neurologické onemocnění je dědičné, proto se při prokázání WHS musí vyřadit celá příbuzenská linie konkrétního ježka z chovu. Pozor, občas toto onemocnění bývá zaměňováno s  odvápněním kostí u březích a kojících samiček či malých mláďat. Od věci není kontrola poranění nohou či vyloučení artritidy. Konečný verdikt s určením WHS určitě přenechte odbornému veterináři.
16. Po porodu byly u samiček pozorovány problémy, které by šlo označit jako poporodní odvápnění (eklampsie) nebo poporodní lipidóza jater. Tyto stavy jsou velmi závažné a je třeba vyhledat okamžitou pomoc veterináře.

Seznam těch nejlepších veterinářů uvádím v tomto článku. Pro ježka neexistují žádná preventivní očkování, ani dobrovolná, ani povinná. Mějte na paměti, že důležitá je prevence a včasné odhalení a řešení problému.

Ježci žijící u nás a jejich ochrana

V naší volné přírodě se vyskytují pouze dva druhy ježků – ježek východní (Erinaceus concolor) a ježek západní (Erinaceus europaeus). Ježci žijící v přírodě mají přirozenou imunitu proti jedu některých zvířat. To jim umožní konzumovat malé jedovaté hady a členovce.
Lidé mají často za to, že každý ježek nalezený venku na podzim potřebuje pomoci. Není tomu tak. Pokud najdete živého ježka na sněhu, je teprve důvod ho zachraňovat. Ježek se někdy nestihne zazimovat, tedy zalézt si někam, kde v pořádku přečká zimu. Někdy se zase stane, že si ježek nestihne udělat dostatečné tukové zásoby, a tak by zimu nemusel přežít. Váha ježků na podzim by se tedy měla hlídat, měla by dosahovat minimálně 650-700 g.
Pokud najdete ježka, o kterém si myslíte, že potřebuje pomoci, nejdříve kontaktujte ochránce fauny v ČR, kteří vám poradí, jak postupovat dále. Ježek se pak nejčastěji bere do tepla a krmí se kočičími granulemi či kapsičkami. Ochránci si pro ježka potom přijedou, a buď ho vykrmí a pustí do přírody nebo ho nechají u sebe přezimovat a vypustí na jaře.
Smutné je, že se cca 80 % ježků ve volné přírodě nedožije svých prvních narozenin. Přestože v přírodě nemají žádného predátora, umírají pod koly aut nebo na trávící problémy po požití na zem odhozených žvýkaček.

Autorkami článku a některých fotek jsou Dagmar Němcová a Aneta Baklová

---

Poradna chovu ježků

PRAVIDLA
1. Své dotazy k chovu ježka pište do diskuze níže, ale nevkládejte odkazy, jinak bude celý dotaz automaticky smazán.
2. Dotazy mi nepište v e-mailech, neodpovím na ně, zároveň nevolejte na mobil.
3. Vulgární nebo nesrozumitelné dotazy budou smazány. Pište tak, aby se to dalo přečíst a pochopit.
4. Odesláním komentáře souhlasíte se Zásadami ochrany osobních údajů.