Obsah článku:

• Taxonomické zařazení
• Chov vakoveverek
• Klec pro vakoveverky
• Krmení vakoveverek
• Rozmnožování vakoveverek
• Poradna chovu vakoveverek

---

Taxonomické zařazení

Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: vačnatci (Marsupialia)
Podřád: dvojitozubci (Diprotodontia)
Čeleď: vakoveverkovití (Petauridae)
Rod: vakoveverka (Petaurus)
Druh: vakoveverka létavá (Petaurus breviceps)

Vakoveverka je drobný noční savec žijící 10-15 let. V přírodě obývá Austrálii, Papua-Novou Guineu, Tasmánii a část Indonésie. Je o vačnatec vážící maximálně 160g a vyznačuje se „klouzavým“ letem, při kterém používá létací blánu (patagium) mezi předními a zadními končetinami a chápavý ocas jako kormidlo. Plachtit dokáže až 60 metrů daleko. Vakoveverka není v přírodě ohrožená, a tudíž na její chov není třeba žádného zvláštního povolení.
Líbila by se vám vakoveverka jako domácí mazlíček? Tak čtěte dál a zjistíte, jestli jste schopni zařídit jí vhodné podmínky pro život.

Chov vakoveverek

Vakoveverky jsou společenská zvířata, nesmí se chovat samy, protože vyžadují každodenní několikahodinový sociální kontakt. Je tedy třeba chovat alespoň dvě. Buď dvě či více samic nebo jednoho samce a víc samiček. V přírodě vakoveverky tvoří skupinky až o osmi jedincích. Samce ale dohromady nedávejte, prali by se. Mláďata je třeba po odstavu od dospělců oddělovat, aby nedošlo k páření. Samice jsou plaší než samici a ochočení jim obvykle déle trvá. K tomu, aby se vakoveverka ochočila, je třeba se jí věnovat aspoň dvě hodiny denně.
Samce od samice poznáte na první pohled velmi jednoduše podle čelní pachové žlázy, kterou má uprostřed čela. Samice má na břiše vak.
Vakoveverky vydávají deset druhů zvuků a pro komunikaci využívají i ultrazvuk. V jejich komunikaci je ještě zajímavé, že při zpozorování nějakého nebezpečí začnou vakoveverky esovitě kroutit ocásek.
Vakoveverkám je třeba pravidelně stříhat přerostlé drápky. Může být poměrně problematické najít veterináře specializované na tyto exotické druhy savců.

Klec pro vakoveverky

Vakoveverky potřebují dostatek prostoru, nejlepší pro chov je tedy vyšší voliéra o základně minimálně 2×2 metry pro jeden pár vakoveverek. Pokud bude mít dva metry i do výšky, budou vakošky spokojené. Voliéra musí být vyrobená z kvalitních materiálů, nejsou vhodné pochromované nebo pozinkované klece, vakoveverky jsou totiž citlivé na těžké kovy. Ty by se mohly olizováním nebo odlupováním dostat do těla vakoveverek a postupně je otrávit. Na dně voliéry mohou být dřevěné pelety, neprašné hobliny nebo třeba mulčovací kůra. Jelikož jde o stromová zvířata, je třeba voliéru bohatě vybavit větvemi a také úkryty, kam si vakošky budou moci zalézt na spaní. V přírodě spí v dutinách stromů. Vyvarujte se však textilních pelíšků, mohou se jim do nich motat drápky.
V místnosti, kde vakoveverky bydlí, je třeba udržovat stálou teplotu. Vakoveverky jsou citlivé na chlad i vysoké teploty. Ideální je teplota mezi 22 a 27 °C s relativní vlhkostí 60–80 %. V případě dlouhodobě teploty nižší než 20 °C upadají do stavu strnulosti a útlumu životních funkcí, tzv. torporu. V místnosti, kde bydlí, se také nesmí kouřit.
Vakoveverky si močí značí své terotorium, samci si močí značkují dokonce i své samice. Klec tak často zapáchá a od moči lepí. S tím je třeba počítat. Při čištění klece se však vyvarujte chemie a použijte pouze vodu a případně ocet a citronovou šťávu. Klec by se měla čistit každé dva týdny. Vakoveverky potřebují neustále obměňovat prostředí uvnitř voliéry, je možné jim podávat čerstvé větve stromů či keřů. Ocení také běhací kolečko, ve kterém se nezraní, a bude dostatečně velké, aby si neohýbaly páteř.
Jelikož se jedná o noční zvířata, je třeba počítat s tím, že v noci dělají hluk, proto je mějte umístěné tam, kde vás nebudou v noci rušit.

Krmení vakoveverek

Vakoveverky jsou velmi citlivé na kvalitu vody a chlór v ní obsažený, proto je třeba používat pouze vodu kojeneckou. Krmení vakoveverek by mělo obsahovat z 50 % mízu a nektar a z 50 % hmyz. Mnoho chovatelů je však krmí převážně ovocem a zeleninou, tedy stravu, která by měla zaujímat pouze 10 % jejich potravy, a doplňuje ji proteiny v podobě moučných červů, zophobasů, švábů a cvrčků. Taková strava vede u vakoveverek k osteoporóze a k onemocnění zubů. Většina onemocnění vakoveverek je způsobena právě nevhodnou stravou. V malé míře jsou vhodné i ořechy, semena slunečnice a dýně a ovocné přesnídávky. Krmení je vakoveverkám třeba připravovat denně čerstvé, protože vakoveverky ho již po několika hodinách odmítají konzumovat kvůli namnoženým bakteriím.

Rozmnožování vakoveverek

Samice vakoveverek má sezónní říji, v přírodě mívá až 2 vrhy mláďat za rok. Březost u vakoveverky trvá 16 dní a nejčastěji se rodí dvojčata, která po porodu vyšplhají do matčina vaku, kde jsou čtyři mléčné bradavky. Mláďata vylézají z vaku až po 70 dnech a odstavují se ve 4 měsících. V 7 měsících se mláďata naplno osamostatňují.
Pohlavní dospělosti dosahuje samec vakoveverky v 1 roce, samice už v 8 měsících. Samice má poporodní říji, takže krátce po porodu může být znovu nakryta samcem a může zabřeznout. Zajímavá je tzv. fetální diapausa, kdy samice umí vývoj mláďat v děloze pozdržet do doby, dokud mláďata ve vaku nejsou dostatečně vyvinutá. Samice je navíc schopná vypouštět různými bradavkami mléko různého složení, a tak kojit mláďata různého věku.

---

Poradna chovu vakoveverek

PRAVIDLA
1. Své dotazy k chovu vakoveverky pište do diskuze níže, ale nevkládejte odkazy, jinak bude celý dotaz automaticky smazán.
2. Dotazy mi nepište v e-mailech, neodpovím na ně, zároveň nevolejte na mobil.
3. Vulgární nebo nesrozumitelné dotazy budou smazány. Pište tak, aby se to dalo přečíst a pochopit.
4. Odesláním komentáře souhlasíte se Zásadami ochrany osobních údajů.